Kdyby houby měly kloubyVít Janota

Sbírka Kdyby houby měly klouby má podtitul: Pro radost sobě i všem hodným dětem napsal, nakreslil a vlastním fontem Sekerníček vysázel a graficky upravil Vít Janota. Očekáváme pak hravou a nonsensovou poezii, vážící se ke každodenním věcem (hodinky, kartáček, razítka, výlevka i ty houby) a dojde i na překvapivé předměty z exteriéru (kolejnice, orlosup, míchačka). Celá sbírka se rýmuje ve dvou a čtyřveršových
strofách, kterými Vít Janota nešetří, dopočítáme se jich až jedenácti u básně o oživlé řece, která chce vidět své původní prameny a zastaví přitom elektrárnu („Řeka, ta se začne stydět, vždyť to takhle nejde dál, / a náš příběh, jak je vidět, končí tam, kde začínal“). Nelogické, humorné polohy v dialogu s dětmi autor využívá např. v básni Hodinky: „Od rána až do půlnoci / jdou hodinky, jdou a jdou, / bez oddechu, bez pomoci, / jenže nikam nedojdou. // Nesmějte se milé děti, / třeba za to
nemohou, / ať je devět či půl třetí / nikdy nejdou po nohou.“// a v závěru se dostává k pointě, že hodinky mají přece jen ručičky. Sbírku si také básník sám ilustroval, kresby mají spíše naivistický neumětelský tón, ale vtip jim upřít nelze.